Březen 2010

Zase o krok dál

27. března 2010 v 9:19 | E B I G A I L |  Ze života
Děkuji vám, že jste mi drželi palce, potěšilo mě to! Nic se nekoná. V úterý, jsem na něho celou noc myslela a dospěla jsem k názoru, že bude lepší, když budem jen kamarádi. Projela jsem si to všechno v hlavě, těch sedm let. Fakt to bude takhle lepší, možná jsem to podle vás vzdala, ale podle mě jsem udělala to nejlepší co jsem mohla. Je dobré mít nejlepšího kamaráda kluka, všechno si můžete říct, nikdo to nevykecá. Znáte přece holky, všechno co jim řeknete hned ví celá třída, i když kluci taky někdy neudrží tajemství ;DD. Jsem takhle strašně šťastná, jsem šťastná z toho, že jsem mu neřekla co k němu cítím, udělala jsem dobře, že jsem si to promyslela. Uff ;DD. Jediného čeho se bojim je to, abych se do něho zase nezabouchla. :D Včera jsem si s ním psala, najednou začal rozebírat téma, koho mám ráda. Vzhledem k tomu, že mu věřím, což jsem asi neměla.. jsem mu to samozřejmě napsala, ale on mi to napsal také. Mžoná poprvé co to někomu napsal, v sms bylo: Chvíli ty, ale líbí se mi Terka. Nebo něco takovýho.  Už jsem si to vymazala, já si vždycky smsky mažu, nevim proč ;DD. Nemá cenu tu popisovat všechny ty dny, co jsem nenapsala. Je to zbytečné. Možná tak pátek.. Tolik se toho stalo. Test z geometrie, ano geometrie není můj čálek čaje. Já jsem se samozřejmě neučila, jen jsem se na to koukla. Neměla jsem čas, vlastně kdy já mám čas na učení? Přijdu ze školy, jdu si udělat úkoly a jedu hned na trénink. Když se vrátím, tak už jsem doopravdy unavená ;DD. Ten test byl ze všech možnejch vzorečků. Nesnáším vzorečky. Dál jsme zrušily závody. Kátě budou asi operovat slepák, fajn. Zpráva celého dne ;DD. Docela mě to mrzí, ale zase když leží v nemocnici, budeme spíš doufat aby jela na soustředění, byla by to škoda kdyby nejela! Jo, už vím! V úterý jsem byla u kamarádky, byla fakt sranda. Byly jsme celou dobu venku, bylo krásně. Až do tý doby než se Terka rozhodla, že mu jde volat. Naštěstí jsem jí ten telefon vytrhla z ruky a strčila jsem si ho do kapsy ;DD. Fakt se mi ulevilo, byl by to trapas, kdyby mu všechno vykvákala, ale to už je minulost. Minulost, která y se už neměla vrátit zpět. Budu doufat. Tolik se toho zase stalo, ale nemám chuť to tu všechno vypisovat, kdybych chtěla tak bych napsala jen, že se mám fakt dobře. Je to pravda, tak proč to nenapsat? ;DD

MEZI ČTYŘMA OČIMA

23. března 2010 v 20:07 | ebigail
Zítra si s ním promluvím, mezi čtyřma očima. Je mi jedno jestli to vykecá celý třídě. Zbabělec bude on, já ne. Já se řídím jediným.

Nedovol, aby tě strach z prohry, vyřadil ze hry.

Třeba jsem už jsem prohrála, ale budu bojovat, třeba vyhraju..
Držte mi tedy prosím palce. :))

Tolik se toho změnilo

22. března 2010 v 20:11 | E B I G A I L |  Ze života
Za ten týden co jsem nenapsala se toho tolik změnilo. Vymazala jsem všechny články. Štvalo mě to. Nechci tu mít články, které už nejsou pravda. Ano, možná bych byla ráda kdybych je nesmazala, ale tak víte co. Cítím se takhle lépe, bez těch nesmyslnejch článků, zabíraly tu zbytečně moc místa ;D Bude to tak lepší, stejně to tak dělám pořád! První den ve škole po prázdninách. Srandy kopec, až to hezký nebylo. Takhle, ten jeden týden byl krátkej, potřebovala bych aspoň jeden týden navíc. Myslím si, že by to vůbec nikomu nevadilo, i když by mi chyběli kamarádi. Ten týden byl dokonce moc :D Možná, že bych to ani nevydržela. Po týdnu jsme se na sebe až moc těšili. Docela jsem se divila. První den byl super, všichni jsme si vyprávěli co jsme přes ty naše prázdniny dělali. Dokonce i při hodině, i když nám to učitelka nedovolila. Neměla šanci překřičet dvacet uřvanejch dětiček, takže nás nechala. Holky daly Jasmin konec. Nechtějí už s ní kamarádit. Řekly jí to při odpoledce, bez keců. Dohodly se ještě s pár klukama. Samozřejmě, že teď ze sebe dělá chudinku. Najednou se kamarádí s Liou, o které tvrdila, že je kráva, barbiena.. znáte to! Je to ode mě ošklivý, ale mně je to jedno. Za to co nám udělala. I když já jsem jí ten konec nedala. Udělala jsem myslím dobře. Nechci mít s ní žádnej problém. Ona to šla hned žalovat mamince, ta hned volala do školy, že se s ní nebavěj. Druhej den tedy následovala třídnická hodina, super.. prokecali jsme celou hodinu, což vůbec neuškodilo. Stejně se nic nevyřešilo. Já si jen tak seděla a koukala do blba. Nic víc, nic míň. Všichni se tam jenom hádali, křičeli na sebe. Středa, hudebka. Dostala jsem svou první poznámku za život. V zadu v žákovské knížce mám napsáno.. Neustále vyrušuje v hodině HV. Byla jsem asi až moc vychechtaná, to musím uznat. Otáčela jsem se do zadu ;D a zpívala jsem úplně jinej text. Ok, ok přiznávám, že jsem se doopravdy divně chovala, ale nebyla jsem sama, což mě uklidňuje. Jelikož jsem pohodářka, tak mi to ani nevadilo. Nic se nestalo, jen něco napsanýho v žákovský a čmáranice jako podpis. Mamče se to moc nelíbilo, ále co. Táta, ten to neřešil. Možná mě chtěl i dokonce pochválit, ne dělám si srandu ;DD Olalá, to by se mi líbilo, bych nosila poznámky častěji. Abych pak měla v žákajdě místo. Ježiš, to by byla trágédie. :D V pátek jsem se dozvěděla milou věc. Jo, já vím je na to ještě brzo, ale mně je to jedno. On se přiznal mé kamarádce, ke které jdu zítra po škole, že se mu prý líbim. Teď nevím jestli jí mám věřit, ale oni jsou fakt dobří kamarádi a proč bych nevěřila své nejlepší kamarádce. No, i když.. člověk nikdy neví. Tolik věcí už mi takhle řekla a stále nevim jestli to byla vůbec pravda, ale kdyby to pravda byla, tak jsem ten nejšťastnější človíček na zemi. Fajn, přestanu o tom tak básnit. Dělám jako by se nic nestalo, ale já na to a na něho pořád musím myslet. Jsem divná, malá holka, nic víc. Ach jo, proč jsem tak naivní? Pátek byl den, který se mi až tak moc nelíbil. Rozbil se mi počítač u babičky, takže jsem byla sobotu a v neděli bez počítače. Nic se nestalo, ale ten počítač ještě pořád nejde. No, na mě to neni. Dělala jsem pitomou, že o ničem nevim. Taky jsem o ničem nevěděla. Prostě z ničeho nic. By mě zajímalo, co se teda stalo ;DD. Objeví se černá obrazovka a tam nějaký kecy v kleci, o hardwaru a softwaru. To se mě netýká, vim prd co je software a hardware. Vlastně jo vim ;DD ale k čemu mi to sakra bude? Žádnej velkej hééékr, ze mě nebude a ani nechci aby byl! Umíte si mě představit? ;D Mám na to ještě čas, jako na hodně věcí, i když ono to uteče jako voda. Jak už jsem zmiňovala, zítra jdu ke kamarádce, takže zítra po odpoledce, jupí do metra a potom do autobusu :D. Nesnáším přestupování, z jednoho autobusu do druhýho.

NĚKDY NEJDE ZAPOMENOUT

9. března 2010 v 16:08 | ebigail
Proboha proč o něm zase přemýšlím? Říkala jsem si snad, že na něho konečně jednou pro vždy zapomenu! Ne, prostě ne. Včera jsem zase přemýšlela o tom zda mu mám napsat esemesku nebo ne. Proč to musí být tak těžký? Všem jsem řekla, že už ho nemám ráda, ale čím víc to říkám, tak ho čím dál tím víc mám zase ráda. Mně jenom štve, že když si vybere jednu z nás, tak to bude pro nás všechny strašné utrpení, budeme na sebe žárlit, bude se čím dál tím víc hádat a o to já nestojím. Teď na něho myslím a nemyslím si, že je to jenom z přátelství, ale že v tom bude něco víc. Vidím ho skoro každý den, bavíme se spolu, ale já si myslela, že to je jenom z kamarádství. Jsem zklamaná, nedodržela jsem můj slib. Chtěla jsem prostě zapomenout, ale ono to nejde. Jo, dělala jsem tady frajérku před ostatními, že musí zapomenout, že to je jednouduché. Ne! Neni to jednoduché. Nedokážu zapomenout a to jsem to už tolikrát dokázala! Proč najednou zrovna na něho nemůžu zapomenout? Proč ho nemůžu brát jako kamaráda? Každý den čekám jestli mi náhodou nepřijde esemeska od něho, já pitomá si myslela, že je to z přátelství. O všem jsem si myslela, že je to z přátelství. Dokonce jsem se i radovala, že už jsem konečně dokázala zapomenout. Budu muset zapomenout po druhé. Myslím to vážně, nedokážu mít ráda kluka, kterého mají rády i moje nejlepší kamarádky. Sice každý říká, že se mu líbím, ale.. já mám jiný názor! Kdybych jsem se mu doopravdy líbila tak to dá najevo, ne? Kamarádka se ptala, jestli se mu líbim. Všechno to posrala, řekla že se mi líbí. Jo, mně se líbí, ale to ještě neznamená, že ho mám ráda. Od teďka už vím, že ho mám i ráda. Proč to musí být všechno takhle těžký? Já bych si nejraději vybrala úplně někoho jiného, ne prostěo nejde. Kolik ošklivých věcí mi udělal? Několik. Přesto jsem mu dokázala odpustit, jo jsem jediná holka, které se dokáže omluvit, možná proto jsem mu odpustila. Nedokázala jsem mu neodpustit. Na lyžáku jsme se pohádali, kvůli kamarádce.. sám potom přišel o omluvil se mi. Bylo to od něho hezký, že se přišel sám od sebe omluvit. Občas si i říkám, že asi skoro každý kluk ve tídě se mi dokáže za cokoli omluvit. Překvapuje mě, že se i kluci dokonce svěřují koho mají rádi. Potom mi začnou říkat, neříkala o mně něco? Miluje mě taky? Oni to neřeší, prostě se zamilují a je to. Nevadí jim, když do té dotyčné je zamilováno více kluků. Mně to ale vadí. Jsem hrozná. Všechno bych chtěla mít jenom pro sebe. Nechci být taková. Buď budu bojovat a nebo se vzdám. Budu se rozhodovat hodně dlouho, mám na to ještě skoro celé prázdniny. Stejně si říkám, že tohle nejsou naše doživotní lásky, ježiši tak co řešíme? Jsme jen hloupé holky, které si myslí jaké to jsou krásné. Ale já si nechci myslet, že jsem krásná! Já chci být obyčejná holka, nechci se někomu podobat. Chci být taková jaká jsem a nechci být něčí kopie! Možná to na kluky zabírá, když sem sama sebou a ne, když se chovám jako tamta. Rozhodla jsem se teď hned, budu o něho dál bojovat. Nechci se vzdát!

TO UDĚLÁ RADOST.

7. března 2010 v 17:15 | E B I G A I L
Upřímně? Mám nehoráznou radost, toho člověka mám strašně ráda. To co udělala, to je od ní frajerský. Tohle to byl můj sen, sen který se po dlouhém, ale dlouhém čekání splnil. Možná si říkáte, že jsem se zbláznila, ale ona mi udělala neskutečnou radost, která bude nekonečná. Až zjistíte co to je, tak hlavně neupadněte ze židle. Pro vás to může být úplně pitomá věc, ale pro mě? Pro mě to je úžasná věc. Konečně jsem na tom seznamu, na seznamu top deníčků nebo jak bych to napsala. Když mi asi tak před půl hodinou přišel komentář od ní, přiznám se.. Četla jsem ho třikrát, nekecám. Ta holka mi udělala hroznou radost, nejraději bych jí to nějak oplatila. Jani, když si vymslíš co chceš, udělám pro tebe cokoliv. Klidně skočím z Ruseláku. Ne, to přehánim :D opravdu, udělám ti cokoliv. Budeme si muset někdy udělat čas a zajít na pořádnou točenou zmrzlinu společně s mamkama, že jo? Od té doby co nejsi ve škole, tak je tam taková nuda. Lyžák, byl bez tebe takový jiný. Chyběla si mi tam. Samozřejmě, že diskotéku jsme rozjeli, ale chyběla tam jedna discogirl, ano ty. To by byla panečku pařba s tebou. Pamatuji si na naše společný smích, společný pláč a společný kus života. Za ty všechny věci, které si pro mě udělala tě mám strašně ráda a, i když už nechodíš k nám na školu tak navždy tvé jméno zůstane vyryté v mé lavici. Pro vás to může znít trošku divně, ale to jméno tam prostě za každou cenu musí zůstat a moje jméno na Janiččině bývalé lavici taky. Nutnost prostě, za pár let si zajdu do páté B a kouknu se jestli tam ty oboje lavice jsou a samozřejmě mě bude zajímat jestli tam jsou ještě pořád ze spoda té dřevěné desky vyryta naše jména. Jsem doopravdický úchyl. Takže se mi prosím nesmějte. Tento článek je napsán hlavně kvůli Janičce, kvůli které jsem teď a seznamu top*blog deníčků. Hlavně děkuji, počkejte chvilinku prosím.. Standa, ano děkuji právě jemu. Bez něho by moje adresa na top*blogu též nebyla. Ještě jednou děkuji, že jste mě tam zapsal. Na mou adresu v tom seznamu se můžete kouknout na tomto odkazu: top.blog.cz/denicek. Mimochodem Janička tam též navrhla blog Nevědomé, samozřejmě její blog tam byl též přidán. Takže rovnou děkuji ještě jednou i za Nevědomou, snad ti to nevadí, že děkuji i za tebe. Možná se vám tento článek bude zdát jako, že se vychloubám, ale já se chtěla jen podělit o svou radost. Ano, tento článek neni nějak záživný, ale mně to je jedno, přeci jenom to je ještě můj blog a já si na něj mohu přidávat to co se mi líbí. Ten obrázek dole mě něčím zaujal, ta dívka má úžasné brýle a asi též velkou radost.


JÁ JSEM TA ŠPATNÁ

6. března 2010 v 10:51 | ebigail
Holky se čím dál víc ve škole pomlouvají, i ty nejlepší kamarádky se na vzájem pomlouvají a říkají o té druhé špatné věci. Mezi těmi, které se staly obětí pomluv. Říká se o mně, že jsem prý pěkná kráva, mám velká prsa. Někdy, když to slyším je mi do smíchu. I když asi každý pomlouvá a neexistuje člověk, který to nedělá, i já se vám přiznám, že jsem už hodně lidí pomluvila. Jo, pomluvila, ale nikdy jsem nepomluvila mé nejlepší kamarádky. Moje drahocené nejlepší kamarádky mě začaly pomlouvat mezi sebou, aspoň vim jaké to mám kamarádky. Proč na aerobiku jsou všechny holky tak v pohodě a to s nimi trávím více času. Každá je ráda za to co má, je s nimi sranda, nepanují tam pomluvy. Zjistila jsem vlastně jaké to jsou bezva holky, které vám všechno přejí a nezkazí žádnou srandu. Za to holčičky ve škole, zajímají je jenom kluci, kluci a kluci. Možná by mě měli také zajímat kluci, jo zajímají. Občas se rozbrečí, že obě dvě milují stejného kluka, že určitě miluje tu druhou. Přitom každá myslí jenom na sebe a říká si, proč o něj vůbec bojuje? Já si stále říkám, proč ony jsou takové? Možná vám přijde, že asi nemám žádné přátelé. Uklidním vás já přátelé mám, moc dobré přátelé! Polsední dobou se stejně ve třídě bavím jenom s klukama, nehádají se, nepomlouvají se. Jsou jiní a když se pohádají tak si dají rovnou přes držku :) Holky všechno musí řešit hádkami a pomluvami. K čemu jim to je dobré? Co si tím chtějí dokázat? Jo, já si teď hraji na milé zlatíčko, které nikdy v životě nepomlouvalo! Někdy prostě musím někoho pomluvit a i ráda si vyshlechnu drb od někoho jiného. Ale ony v jednom kuse řeší mě, Jasmin a zase mě. Když tam najednou já a Jasmin nejsme. Hned se spustí drbací kroužek, spušť nehezkých slov. Proč musí být holky takové? Ano, je s nimi sranda, jsou to prostě kamarádky, ale nevím co je to za kamarádství, když se každá navzájem pomlouvá. Každá řekne něco o své nejlepší kamarádce, i já, ale poslední dobou to hodně přehánějí. Ach, když jsem si zatancovala s T. ploužák, hned mě začaly obviňovat z toho, že jim ho chci přebrat. Chápete to? Já ho mám ráda jako kamaráda a, když se mi líbí to snad ještě neznamená, že jsem do něj zamilovaná až po uši. No, byla jsem do něj zamilovaná až po uši, ale to je minulost, která se nejde vrátit zpět, tak co proboha pořád řeší? Nemůžu mít snad dobrého kamaráda, kluka? Pořád jen na ostatních hledají chyby, někdy si i nějáké vymyslí jen, aby se ostatní pobavily. Ještě, že existují holky, které tomu nevěří.Hmm, ale jinak to jsou fajn holky, které rády pomůžou, ale i rády tě pomluví. Jsem ráda, že je mám. Vím, že se o návštěvnost nějak nezajímám, ale včera můj blog navštívilo 67 lidí, děkuji vám :)


DŘÍVE TO BYLO JINÉ

5. března 2010 v 17:13 | ebigail
Ano, vzpomínám na to jak jsem vždy měla takovou tu velkou chuť k blogování. Jak jsem vždycky vstala dřív, abych mohla zasednout k počítači a rychle napsat článek a vložit pár růžovoučkých obrázků. Vždycky jsem měla ohromnou radost i z reklamy, kterých tenkrát nebylo ještě tak hodně. Každý komentář, jestli to byla reklama nebo názor k článku byl pro mě dárek, z kterého jsem měla ohromnou radost a všem jsem se musela chlubit. Moje rodiče už měli mého blogu plnou hlavu. Jasně, o mém blogu věděla mamka i táta. Všechny mé začátky na blogu jsem strašně prožívala, přidávala jsem hlavně kusovky, pixelky a picty, které jsou do teďka velmi populární. Růžové blikající nápisky, které měl každý druhý blog. Barbienovské pictíky, které se líbily každé druhé malinké holčičce. Sto článků za den, jen kvůli tomu, abych byla ta nejaktivnější za den, abych byla ta nejlepší. To všechno je minulost. Ta doba, která tu byla před těmi roky je fuč. Návštěvnost pro mě dříve znamenala všechno, používala jsem dokonce i velmi známý zvyšovač návštěvnosti Websurf, který už nemohu ani vidět. Zakládala jsem si klidně tři do týdne, jen abych měla vyšší návštěvnost než moje SB. Byla jsem líná, si kredit vysurfovat a tak jsem podváděla. Do teďka mi neni jasné co jsem si v tehdejší době chtěla dokázat, asi jen to, že budu mít falešnou návštěvnost, kterou mi bude každí určitě závidět. Dokonce mi chodily komentářu typu: Jaktože máš takhle velikou návštěvnost, ty se máš. Já jí chci taky. Ano, takovéhle komentáře mi chodily od mých SB. Nikdy, ale nikdy jsem jim nenapsala pravdu. Jen jedné holce, která též používala Websurf, která měla z návštěvnosti 15 za den najednou 350. Myslím si, že návštěvnost je zbytečná. Já, když se kouknu na Blog.cz a jsem přihlášená vidím mou návštěvnost, která se mi zdá úžasná. Nepotřebuji mít osmdesát lidí za den, ale mně záleží hlavně na komentářích. Přiznám se, že kdybych neměla žádné komentáře, tak bych asi ztratila tu slavnou chuť k blogování. Ale já jsem prostě na blogu závislá a potřebuji se prostě vypsat a svěřit se vám. Myslím si, že nejsem jediná a moje najdelší doba bez blogu byla asi tak tři a půl měsíce, což je podle mě dost málo. Někdy si říkám, proč jsem přišla na Blog.cz? Možná proto, že jsem viděla ty super růžové blogísky, s umělou návštěvností. Proč jsem dříve byla taková a najednou jsem zase úplně jiná?